παρακοή (parakoê)

da παρακούω
TDNT - 1: 223,34
Numero Strong: G3876
sostantivo femminile

1) un udito inopportuno
2) disubbidienza

παρακοὴ: nom. sing.
παρακοήν: acc. sing.
παρακοῆς: gen. sing.

disubbidire: 3
Totale: 3

Trova parola:

α β γ δ ε ζ η θ ι κ λ μ ν ξ ο π ρ σ τ υ φ χ ψ ω